- •siva.sh/ramayana/ayodhya-kanda/22/8न बुद्धिपूर्वं नाबुद्धं स्मरामीह कदाचन | मातृ़णां वा पितुर्वाऽहं कृतमल्पं च विप्रियम् || २-२२-८na buddhipUrvaM nAbuddhaM smarAmIha kadAcana | mAtR़NAM vA piturvA'haM kRtamalpaM ca vipriyam || 2-22-8I do not remember to have done anything any time with a motive or without understanding which might have caused even a little displeasure to father or mothers. [2-22-8]
- •siva.sh/ramayana/ayodhya-kanda/22/6यस्या मदभिषेकार्थे मानसं परितप्यते | माता नः सा यथा न स्यात् सविशन्का तथा कुरु || २-२२-६yasyA madabhiSekArthe mAnasaM paritapyate | mAtA naH sA yathA na syAt savizankA tathA kuru || 2-22-6Act in such a way that our mother (Kaikeyi), whose heart ached due to my consecration should not entertain any doubt. [2-22-6]
- •siva.sh/ramayana/ayodhya-kanda/22/4उपक्लृप्तं हि यत्किञ्चिदभिषेकार्थमद्य मे | सर्वं विसर्जय क्षिप्रं कुरु कार्यं निरत्ययम् || २-२२-४upaklRptaM hi yatkiJcidabhiSekArthamadya me | sarvaM visarjaya kSipraM kuru kAryaM niratyayam || 2-22-4Remove whatever preparations have been made for the purpose of (my) consecration today, and act quickly so that there is no obstacle. [2-22-4]
- •siva.sh/ramayana/ayodhya-kanda/22/1अथ तम् व्यथया दीनम् सविशेषम् अमर्षितम् | श्वसन्तम् इव नाग इन्द्रम् रोष विस्फारित ईक्षणम् || २-२२-१atha tam vyathayA dInam savizeSam amarSitam | zvasantam iva nAga indram roSa visphArita IkSaNam || 2-22-1Thereafter, to him, who was (looking) miserable with his mental agony and hissing like a king cobra,..... - [2-22-1]
- •siva.sh/ramayana/ayodhya-kanda/21/16अनुरक्तः अस्मि भावेन भ्रातरम् देवि तत्त्वतः | सत्येन धनुषा चैव दत्तेन इष्टेन ते शपे || २-२१-१६anuraktaH asmi bhAvena bhrAtaram devi tattvataH | satyena dhanuSA caiva dattena iSTena te zape || 2-21-16Oh ! mother, (Lakshmana now tells Kausalya) I am truly loyal to my brother ( Shri Rama ) from the bottom of my heart. I swear this by my bow, on my merits earned through charity, by my truthfulness and by the good deeds I have done. [2-21-16]
- •siva.sh/ramayana/ayodhya-kanda/21/13गुरोरप्यवलिप्तस्य कार्याकार्यमजानतः | उत्पथं प्रतिपन्नस्य कार्यम् भवति शासन्म् || २-२१-१३gurorapyavaliptasya kAryAkAryamajAnataH | utpathaM pratipannasya kAryam bhavati zAsanm || 2-21-13Even a preceptor who follows the unrighteous path and is filled with haughtiness and does not know how to discriminate between good and bad, deserves to be disciplined (punished). [2-21-13]
- •siva.sh/ramayana/ayodhya-kanda/21/12प्रोत्साहितोऽयं कैकेय्या स दुष्टो यदि नः पिता | अमित्रभूतो निस्सङ्गम् वध्यताम् बध्यतामपि || २-२१-१२protsAhito'yaM kaikeyyA sa duSTo yadi naH pitA | amitrabhUto nissaGgam vadhyatAm badhyatAmapi || 2-21-12Even if our father instigated by Kaikeyi becomes our enemy, he shall be imprisoned or even slain regardless of our relationship with him. [2-21-12]
- •siva.sh/ramayana/ayodhya-kanda/21/7तत् इदम् वचनम् राज्ञः पुनर् बाल्यम् उपेयुषः | पुत्रः को हृदये कुर्याद्राजवृत्तमनुस्मरन् || २-२१-७tat idam vacanam rAjJaH punar bAlyam upeyuSaH | putraH ko hRdaye kuryAdrAjavRttamanusmaran || 2-21-7Which son, knowing royal usage, can agree to the words of this king who is behaving as though he got childhood again? [2-21-7]
- •siva.sh/ramayana/ayodhya-kanda/21/1तथा तु विलपन्तीं तां कौसल्यां राममातरम् | उवाच लक्ष्मणो दीनस्तत्कालसदृशं वचः || २-२१-१tathA tu vilapantIM tAM kausalyAM rAmamAtaram | uvAca lakSmaNo dInastatkAlasadRzaM vacaH || 2-21-1While Rama's mother, Kausalya was lamenting, miserable Lakshmana said to her these words appropriate to the occasion : - [2-21-1]
- •siva.sh/ramayana/ayodhya-kanda/20/50ममैव नूनं मरणं न विद्यते न चावकाऽशोस्ति यमक्षयेऽमम | यदन्तकोऽद्यैव न मां जिहीर्षति प्रसह्य सिंहो रुदतीं मृगीमिव || २-२०-५०mamaiva nUnaM maraNaM na vidyate na cAvakA'zosti yamakSaye'mama | yadantako'dyaiva na mAM jihIrSati prasahya siMho rudatIM mRgImiva || 2-20-50There is no room for me in the abode of Yama (the god of death). If he does not carry me off forcibly like a lion carrying away a crying female deer, certainly there is no death for me. [2-20-50]